Okolo trestání dětí panuje stále řada otazníků. Někdo zastává názor, že „proutek by se měl ohýbat, dokud je mladý,“ jiný tvrdí, že tělesné tresty jsou jen výrazem naší slabosti. Co ale dělat, když nic nepomáhá?
Názor profesora Matějčka si v sobě nesu již velmi dlouho, vlastně od chvíle, kdy jsem si ho v některé jeho publikaci poprvé přečetla. Připadá mi totiž tak logický a přirozený, že do mého rodičovského obrazu vklouzl jako dokonale vybroušený kousek puzzle. A sice, že správný trest má být v podstatě přikázání chování, které napravuje důsledky jednání, za které je dítě trestáno.
Zjednodušeně řečeno, rozlije-li dítě na zem čaj, trestem nebude křik a plácání přes ruce, ale hadr do ruky a utírání. Jenže takový trest se jen velmi těžko aplikuje u dětí malých či u batolat.
...
Celý článek najdete v zářijovém čísle časopisu Uzlíček v rubrice UZLÍČKOVA VÝCHOVA
(Autor: Renata Petříčková, časopis Uzlíček, září 2009)
www.uzlicek.cz
